Proč se nám "to" děje.

• Přestali jsme si vážit zdraví a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, že na tom nejvíc záleží.
• Přestali jsme si vážit přírody a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám pobyt v ní byl tak vzácný..
• Přestali jsme být schopni pracovat v rodinách a proto nás tato nemoc zamkla do našich domovů, abychom se mohli znovu naučit fungovat jako rodina.
• Přestali jsme si vážit starých a nemocných a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní..
• Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní.
• Přestali jsme mít respekt k učitelům a proto tato nemoc uzavřela naše školy, aby si ji rodiče mohli vyzkoušet doma sami..
• Mysleli jsme si, že si můžeme všechno koupit, být kdekoliv a s kým jsme chtěli a proto jsme dostali tento druh nemoci, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost..
• Mamon nás ovládl, volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato nemoc zavřela, abychom pochopili, že si štěstí koupit nemůžeme..
• Zaměřili jsme velkou pozornost na náš vzhled a porovnávání sebe, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása netkví..
• Mysleli jsme si, že jsme páni na této zemi a proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co ani nevidíme, mohlo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory.

Koronavirová Pandemie.

Zkoušíme stát (Stát), na zlomených
nohou.

(báseň od nikoho, pro někoho). 

Zkoušíme stát na zlomených nohou!

Síla svalů nestačí, když nemá oporu v kostech.

Oblečeni do paragrafů, chráněni zákony, pobíháme

po papírových mostech a pod nohama nám hoří matka Země. 

Lžící na polévku pojídáme čas.

Na každé vědomé myšlence hledá rozum chybu či kaz.

Snad rok hlodavce vše rozryje a zboří

a ticho v mysli uhasí, co hoří. 

Lidské srdce je červený kůň co běží.

 Něco ho splašilo, zastavíš jej stěží.

Chceme víc, ale víc už není!

Život v blahobytu je iluze snění. 

Noc bude patřit navždy hvězdám,

tak jako slunce a měsíc.

Štěstí nenajdeš u Apolináře,

nic nepomůžou slova velké ráže,

raději si lehni do stínu stromů a

uč se člověče naslouchat a žít! 

Dál zkoušíme stát na zlomených nohou,

v hypnotickém stavu, opojeni touhou.

V prostoru vesmíru jsme otiskem v písku,

který smyje voda,

rozfouká vítr,

vysuší slunce a hlasitou frekvenci srdce

překryje ticho a noc! 

Važme si to co je skutečně důležité! Važme si jeden druhého!

                                                                                                                                                      Autor neznámý

Všechno co si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout!

Příběhy z praxe - Studio Balance

Příběh Petry

Psal se rok 2015. Rok, který se měl do mého života zapsat již navždy. Po mnoha krásných letech společného vztahu jsme se s přítelem rozhodli založi rodinu. Plán to byl krásný, nicméně realita, kterou život přinesl, byla trochu jiná. Trvalo čtyři dlouhé roky, než si "mé tělo našlo cestu k mé duši".

Deset let používání hormonální antikoncepce učinilo své. Po jejím vysazení jsem přestala menstruovat. Řešením gynekologa byly léky, což jsem odmítla. Věřila jsem, že tělo potřebuje jen svůj čas ... a tak jsem čekala. Po 19-ti měsících jsem začala spontánně znovu menstruovat. Toužené miminko však stále nepřicházelo. Netušila jsem, kde je problém. Věděla jsem jen to, že existuje mnoho cest, kterými se můžu ubrat. Hluboko uvnitř jsem cítila, že žádná z těchto cest by neměla být cestou západní medicíny. A tak jsem znovu začala věřit, že mé tělo potřebuje jen svůj čas...

Metoda detoxikace C.I.C, homeopatie, čínská medicína, rehabilitační léčba dle Dinah Rodriguez, jógové terapie, rehabilitační léčba dle Ludmily Mojžíšové, mobilizace kostrče pomocí fyzioterapie per rectum, bylinky, ajurvéda, bezlepkové stravování, vyloučení prostých cukrů, fyzická aktivita. To je výčet všeho, co jsem pro své "uzdravení" absolvovala. Tehdy z mého pohledu nic nepomáhalo. Dnes vím, že to bylo zcela jinak. Každá z uvedených věcí mě posouvala správným směrem.  Tou dobou jsem to však neviděla a začala jsem pochybovat. Pochybovat o tom, zda se někdy vůbec rodiny dočkám, pochybovat sama o sobě, kde jsem udělala chybu. Jako poslední možnost jsem viděla právě klasickou západní medicínu. Podstoupila jsem kolotoč lékařských vyšetření a vyslechla různé diagnózy, které bolely, v hlavě zakořenily a na dlouhou dobu tam zůstaly.

Závěr lékařů: endometrióza rektovaginálního septa vysokého stupně - navržen chirurgický zákrok se zavedením dočasného vývodu, polycystické vaječníky - nemožnost samovolné ovulace, nulová pravděpodobnost otěhotnění přirozenou cestou a minimální pravděpodobnost otěhotnění za pomoci asistované reprodukce.

"Tak to prostě je a bude, když to řekli zkušení lékaři", znělo mi hlavou. Zůstala jsem zcela bez víry v sama sebe, zcela na dně. A tak jsem znovu začala věřit, tentokrát však v nezvratnost této situace. V mých očích jsem vyčerpala všechny možnosti.

A pak jednoho květnového dne r.2018 jsme se na ulici potkaly. Dnes už obě víme, že to tak mělo být. Byl to den, který mě změnil celý život. Byl to Den, kdy jsem Adinku potkala. Nikdo a nic mi do té doby nepomohlo tak, jako ona. Každá terapie, kterou jsem s ní absolvovala byla návodem, impulzem, zamyšlením, uvědoměním a sebepoznáním. Trvalo dlouho, než mě Adinka naučila pochopit, že nemám léčit jen své tělo, neplodnost, ale především duši, která celou tu dobu volala o pomoc. Přečetla jsem mnoho knih, přeříkala nespočet afirmací, vizualizací, proplakala mnoho terapií, překonala v sobě mnoho
studu a nevyřčených slov, odpustila mnoha lidem a začala jsem se cítit o mnoho lépe. Vrátila se mi radost do života, začala jsem věci vnímat a řešit jinak,začala jsem se soustředit na mé potřeby ...

Dnes pod svým srdcem nosím nový život a vím, že nikdy už nebude nic jako dřív!

Srdečnost a lásku, kterou nejen do své práce Adinka dává, by měl mít každý a svět by byl úplně jiný. Dodnes mě fascinují její odborné znalosti, lidskost a připravenost na každou terapii. Je naprostým profesionálem. Dnes zpětně vidím, že nejdůležitější byla víra v sebe, své pocity. Nenechat se nikým a ničím odradit od svého vnitřního hlasu, svého JÁ.

Přeji všem, kteří stejně jako já bloudili, aby svou cestu našli právě s kraniosakrální terapií.

Vzkaz pro Adinku:

Vždy jsi pro mě byla inspirací a vzorem, navždy Ti budu vděčná, že jsi mi vrátila víru, tolik jsi mě podporovala a stále podporuješ, darovala mi nový život a směr, který jsem nemohla najít.

Navždy s láskou a pokorou.

Děkuji Ti

P.