Co je Kraniosakrální terapie?

Ktaniosakrální terapie, nebo přesněji - Kraniosakrální biodynamika je terapeutická metoda, která pracuje s naším tělem a všemi jeho energiemi. Byť se zaměřuje na tělesný systém člověka, ve výsledku působí i na úrovni duševní a psychické, neboť při zpracovávání tělesných blokací se zároveň vylaďuje i duševní oblast.  Kraniosakrální biodynamika vychází z osteopatie, ale její kořeny sahají ještě hlouběji ke starým kulturám. Orientuje se na vnímání základní životní síly, která je v těle patrná coby pulzace mozkomíšního moku a dále se projevuje v celém systému tekutin, tkání, struktur a energií obklopujících tělo.

Pro koho je tedy terapie vhodná?  

Terapie pomáhá lidskému systému obnovit energetický tok v těle. Kromě rytmů, které v těle známe, jako je rytmus srdce, rytmus dechu, máme ještě velmi jemný rytmus, kterému v kraniu říkáme primární respirace. Při terapii dáváme prostor pro to, aby se  primární respirace vyjasnila. Udělá to dobře každému. Protože je to návrat k tělu a k hlubším vnitřním zdrojům. Co se týče věkového spektra, je to otevřené všem. I škála obtíží, se kterými lidmi chodí, je široká. Záměrem je obnovit zdraví.

Je to úžasné i pro těhotné ženy, po porodu, okolo porodu. Porod je veliká věc, velký životní akt. Ale může tam dojít k velkým zásahům a změnám. Když začnu chodit na kranio ve čtyřiceti, tak si můžu řešit porodní otisky, ale už si je vlastně čtyřicet let nesu a každodenně se s nimi nějak vypořádávám. Jsou to velké síly, které náš systém ovlivňují. A když pomůžu miminku tyhle síly po porodu vypustit a zpracovat, tak je úžasné, že to nemusí řešit celý svůj život!

A co se tedy fyzicky děje při ošetření v naší nervové soustavě?

Hodně se pracuje s autonomním nervovým systémem (ANS), který primárně neovládáme naší vůlí. Ale můžeme se jej naučit regulovat. ANS má dvě větvě. Větev aktivace, výkonnosti - sympatikus a větev parasympatickou, která umožňuje trávit potravu, obnovovat buňky, regenerovat se, uzdravovat tělo. Dnešní
životní tempo a stres hodně stimuluje sympatikus a v praxi to vypadá tak, že člověk je zaseklý v módu "já musím". Pořád je nabuzený, aktivovaný. Když je to dlouhodobý stav, tak poškozuje všechny tělesné systémy. Zhorší se imunita, trávení, člověk přestane spát, zatíží se oběhový systém a srdce. Nejsme na to fyzicky stavění. Jsme stavění na to, aby se střídala akce a odpočinek.  Pokud si  nedám možnost odpočinku a regenerace, vybere si tělo svou daň třeba po dvou letech, kdy vyhořím, nebo se dopracuji k depresím. 

Ošetření umožní systému regulovat se a dovolit si jít do parasympatického modu. Nejsem pořád v tom: "Já musím", ale mám najednou i "Já můžu". Tím náš systém získá i větší plasticitu, pružnost. Pokud získám větší prostor, projeví se to i na té fyzické rovině.