Rozbor

Na základě této zkušenosti jsem si začal uvědomovat, v jakém světě to skutečně žijeme. Jak jsme zranitelní, když by se cokoli podobného přihodilo i v budoucnu. Nemůžeme si být ničím skutečně jisti. A nemůžeme s tím nic dělat! Skutečně nemůžeme?

Můžeme!
Pokud bychom své peníze měli neustále k dispozici. Nemyslím tak, jak je tomu teď a jak se to hlásá v reklamních kampaních bank.

"Mějte své peníze neustále k dispozici. Nová platební karta vám to zajistí!"

 a tak  podobně.

Ne. Myslím skutečně k dispozici. Ano, můžete namítat, že tím vzniká veliké riziko krádeží a vloupání. S tím souhlasím, no i tomu se dá předejít. Jakou formu kdo zvolí, je jen a jen na něm. Lidská fantazie je bezmezná. Od zakopání na zahradě J (myslím větší množství, které je nad rámec našich měsíčních potřeb), přes různé sejfy a trezory, až po nákup pozemků, nemovitostí, investicí do umění a tak dále.

Dovolte mi malé nahlédnutí do historie.

                Za dávných časů se platilo mincemi z drahých kovů, což se však při vyšších obnosech stávalo nepraktické. Proto začaly vznikat jakési instituce, sklady mincí (předchůdci dnešních bank), které vlastníkovi mincí vystavili určité potvrzení. Postupem času se s těmito potvrzeními začalo obchodovat. Bylo
to praktické. Lidé nemuseli chodit do skladu vyzvednout mince a vrátit se pro zboží. Rovnou přenechali prodávajícímu své potvrzení a odnesli si jeho tovar.
Ten pak zašel do skladu a mince si vyzvedl. Tak nějak zjednodušeně vznikly peníze. (nechci se pouštět do podrobného popisu. Nejsem ekonom a taky je to
z hlediska toho co tím chci říct nepodstatné)
. Postupem času se systém zdokonaloval a vyvíjel. Začal se víc a víc kontrolovat panovníkem, později vládou a státem. Do určité doby byla hodnota drahého kovu rovna hodnotě vydaných potvrzení-bankovek.

                Pak, ale přišly okamžiky (například v období války), kdy vlády nařídily bance vytisknout více bankovek, než kolik bylo drahého kovu. Tak vznikly první nekryté bankovky. A k tomu směřuji. V dnešní době jsou vklady v bankách garantovány státem.

Řekneme si "Je to v pořádku. Není se čeho bát!" 

Zdánlivě je to i pravda, no jenom do okamžiku, než bychom si všichni, neboli podstatná většina lidí řekli, že si své úspory a peníze chceme vybrat (tzv. run na banku). V České republice je garantem Fond pojištění vkladů, který garantuje výplatu těchto pojištěných vkladů a to až do výše 100 tisíc EUR.

V součastní době disponuje fond zhruba 25 miliardami korun, což představuje asi 1% z hodnoty pojištěných vkladů!!!

Jinými slovy dostaneme pouze 1% z toho, co tam máme, nebo bude uspokojeno jenom 1% z nás a ostatní mají smůlu, nebo budou muset na své peníze dlouho předlouho čekat a usilovně se jich domáhat.

Každopádně je nebudou mít!!! 

Komu z nás se libí jak s námi banky a finanční instituce jednají? Líbí se nám jejich poplatky za to, že jim svěřujeme své úspory a majetek. Mimochodem,
když v ruce držíme své peníze, je to náš majetek, naše vlastnictví.

V OKAMŽIKU KDY PENÍZE VLOŽÍME NA ÚČET V BANCE, PŘESTÁVAJÍ BÝT NAŠÍM MAJETKEM A

 STÁVÁ SE Z NICH JENOM NAŠE POHLEDÁVKA VŮČI BANCE!!!

Líbí se vám tohle tvrzení? A co poplatky které platíme bankám?

  • Poplatek za vklad
  • Poplatek za trvalý příkaz
  • Poplatek za výběr
  • Poplatek za elektronický výpis
  • Poplatek za autorizační SMS
  • Poplatek za vedení Hypotečního účtu
  • Poplatek za vedení úvěrového účtu


A mnoho dalších nesmyslných poplatků, na kterých banky ročně vyberou desítky milionů korun.

Převedu to do praxe.

"Kamarád si od vás půjčí 100 korun (váš vklad do banky). Za to, že mu můžete půjčit a že se o vaše peníze postará, mu zaplatíte 5 korun (poplatek za vedení účtu). Budete mu platit 5 korun každý měsíc a to až do doby, kdy vám je vrátí, nebo kdy je budete chtít spět (ovšem jenom když s ním podepíšete smlouvu, že už nikdy mu nemůžete půjčit = doba trvání účtu v bance). Jinak mu budete platit nadále každý měsíc danou sumu jenom za možnost, kdybyste mu někdy chtěli opět půjčit.

Najednou mu zavoláte, aby z peněz které jste mu půjčili, vrátil 20 korun druhému kamarádovi, který bydlí hned vedle (platební příkaz). Za to mu ovšem zaplatíte dalších 5 korun. Pak se v tom přestanete orientovat a zeptáte se ho, kolik vlastně máte u něj peněz. On vám to mile rád pošle SMS-kou, nebo napíše do mailu, za co mu ovšem zaplatíte další dvě koruny. Tak to jde dokola, až najednou u vás zazvoní zvonek, vy otevřete dveře a za nimi stojí exekutor, kterého na vás poslal kamarád, za to že mu dlužíte na poplatcích a soudních výlohách 1000 korun.

Je to ovšem "dobrý kamarád" a dá se s ním domluvit!

Dá svolení k tomu, že mu dlužnou částku můžete splácet po 10 korun měsíčně (úvěr). Ovšem mu budete platit měsíčně 5 korun za to, že na svoji pohledávku nezapomene a bude si ji pamatovat (poplatek za vedení úvěrového účtu). Štěstí na vás ovšem nezapomnělo a asi bylo hodně unavené, protože vy vyhrajete v loterii 5000 korun. Ihned chcete svůj dluh kamarádovi vrátit. Jste ze staré školy a tak věříte přísloví:

"Kamarádi buďme, ale dluhy si plaťme!" 

Kamarád je zaskočený vaši odpovědností a proto, že s tak náhlým přísunem peněz nepočítal a nemá pro ně momentálně místo, tak mu musíte zaplatit pokutu, za předčasně splacení vašeho úvěru!!!

Nepřipomíná vám to něco? Není to ve zjednodušené formě fungování součastného bankovního systému? Líbí se vám to?

                Svěřit totiž své úspory a majetek v dnešní době do rukou někoho jiného, zbavit se své odpovědnosti za ně a přenechat ji někomu zcela cizímu, kdo nám v jistém případě ani nezaručí, že je ještě někdy uvidíte je stejné:

"JAKO
POŽÁDAT ARMÁDU MANDELINKY BRAMBOROVÉ, ABY OHLÍDALA NAŠE DOZRÁVAJÍCÍ BRAMBOROVÉ
POLE!"