Peníze

"Množství peněz, které fyzicky máme, je přímo úměrné naši odpovědnosti k nim."

Příběh

S manželkou vstupujeme do banky. Paní, nebo spíše slečně jsem podal pořadový lístek, který jsem si vyzvednul s automatu ihned po vstupu i občanský průkaz a řekl jsem ji, že bych chtěl vědět, proč je můj účet zablokovaný. Slečna s největší důležitostí vzala průkaz do ruky a řekla:

"Samozřejmě, hned to bude!" Pomalu začala zadávat do počítače příslušné data.

Těch pár okamžiků využívám k prohlídce pracovního stolu a interiéru. Všude kamery, pracovníci banky s důležitým výrazem ve tváři snažící se vzbudit dojem s jak velkou vážností a důrazem přistupují k nám a našim požadavkům, na stolcích bonbóny s logem banky, ve stojanech propagační materiály i cedulka se smailíkem na našem stolku s nápisem: Jsem nováček. Děkuji za Vaši trpělivost! Po tom všem mi bloudí zrak při netrpělivém čekání, co se dovíme.

"No Váš účet je zablokován exekutorem" řekla soucitně

"A můžete mi říci z jakého důvodu?" ptám se netrpělivě

"To bohužel nemohu, to si musíte zjistit sám"

"Pani, nebo slečno to snad nemyslíte vážně?" zvyšuji důraz tónem mého hlasu.

"Bohužel já nejsem oprávněná Vám to sdělit" řekla a snažila se jakoby samu sebe přesvědčit logičností své odpovědi.

"Chcete mi tvrdit, že já jako majitel účtu, který Vám svěřil své peníze, nemám právo vědět, kdo a z jakého důvodu mi nechal zablokovat všechny mé účty? Můžete mi vysvětlit na jakém základě tak jednáte?"

"To bohužel nemůžu. Prostě je to tak!" řekla a bylo vidět, že se moc snaží najít nějaké alespoň částečně rozumné a vysvětlení.

"Víte co, (řekl jsem tiše a pokojně) tak mi zavolejte někoho kompetentního, kdo mi to bude umět vysvětlit."

Slečna jenom tiše kývla na znak souhlasu a odešla. Po krátké chvilce přišla i s pánem, který se představil jako vedoucí daného oddělení. Podali jsme si ruce a v krátkosti jsem mu objasnil situaci i můj požadavek. Pan vedoucí se na vteřinku zamyslel, vzal do ruky myš a upřeně sledoval obrazovku. Ticho přerušoval jenom zvuk klikání elektronické myši. Pak se ke mně obrátil a řekl:

"Váš účet nechal zablokovat exekutorský úřad ve Svitavách. Oprávněným je nějaká společnost Autaberem." víc Vám toho říci neumím. To je vše, co je tady napsané.

"Moc Vám děkuji. A můžu ještě jednu otázku?" zeptal jsem se pokojným hlasem.

"Samozřejmě!" odpověděl pan vedoucí a byl se sebou očividně spokojen.

"Jaké práva má osoba, která je disponentem k účtu. A co na rozdíl od majitele účtu nemůže?"

"No v podstatě má stejná práva jako majitel účtu, může vybírat i vkládat prostředky na účet, akorát nesmí určit dalšího disponenta a nesmí zrušit účet."

"Tak mi vysvětlete, proč jste tuto informaci neposkytli manželce včera, když se tady byla ptát ohledně mého zablokovaného účtu, ke kterému má dispoziční právo a navíc měla sebou ještě mnou vydanou Generální plnou moc ověřenou notářem?"

"No víte, pane Debrecéni, ono bankovní předpisy jsou trošku přísnější..."

"Počkejte, a omluvám se že Vás přerušuji. Ptám se proto, že jsem zvědavý, kdo mi nahradí škodu způsobenou mým předčasným návratem s Ruska, kde pracuji. Musel jsem požádat zaměstnavatele o přebukování zpáteční letenky, což není zadarmo."

"To mě samozřejmě mrzí." řekl pan vedoucí soustrastně

"No pochopte, jsme vázaní přísnými předpisy k ochraně vaši osoby a prostředků."

To jsem se neudržel a hlasitě se zasmál.

"To si děláte legraci, že?" řekl jsem ironicky.

"Jaké ochraně mé osoby a mých prostředků? Proč myslíte, že jsem dal své ženě všechna dispoziční práva a navíc Generální plnou moc? Právě proto, že ji důvěřuji a že chci, aby mně plně zastupovala, když jsem dlouhodobě v zahraničí a chránila naše investice!" a z intonace v mém hlase je slyšet narůstající hněv. Pak jsem se ale upokojil a s klidným hlasem pokračoval.

"Co mám tedy udělat, aby se do budoucna už taková událost neopakovala? Jsem tady, je nepochybné, že jsem majitel účtu a chci, abyste vše, co se týká mně, řekli i mé zákonité manželce." upřeně a s maximální zvědavostí se dívám na pana vedoucího

"No takový postup je nestandardní. To bych se musel zeptat na našem právním oddělení." Řekl

Do toho najednou vstoupila moje žena a zeptala se.

"To nám chcete říci, že když si manželé navzájem důvěřují a nechtějí mít před sebou žádná tajemství, tak je to nestandardní a je potřeba se na to ptát právníků? V jakém světě to vlastně žijeme?"

"No když to podáte takhle tak to nezní dobře."

"Tak Vás poprosím, jestli budete tak laskavý a zeptal se tedy právníků." Odpověděla mu žena a pohled ji sklouznul na snubní prstýnek, který měl pan vedoucí na ruce.

"To jsem zvědavá, jestli by se setkal s pochopením s takovým "standardním" jednáním i u své ženy." Řekla mi tiše a oba jsme se tomu zasmáli.

Závěr naši schůzky v bance byl takový, že nám pan vedoucí opravdu přinesl formulář, který si musím nechat notářsky potvrdit.  Po prokázání se jím na kterékoli pobočce, manželce řeknou vše, co se týká i mně. Nakonec jsme oba dva zažádali o okamžité zrušení stavebního spoření, jelikož exekuční příkaz se na něj nevztahoval.

Ještě tentýž den se vydávám do společnosti "Autaberem", kde se dovídám, že celá exekuce vznikla ještě před pěti lety, kdy jsem vlastnil automobil Hyundai Getz prostřednictvím leasingu. Automobil jsem však vrátil společnosti, když jsem nedokázal splácet pravidelné měsíční splátky. To, že mně pak společnost kontaktovala na adrese přechodného bydliště a vyzývala k zaplacení nedoplatků, jsem neměl ani tušení, jelikož jsem se z uvedené adresy odstěhoval. Byt totiž pronajala naše společnost pro své zaměstnance a po skončení zakázky, na které jsem tenkrát pracoval, jsem se přesunul do jiného firemního bytu  jsem občan Slovenské republiky s tenkrát trvalým bydlištěm na Slovensku poznámka autora). Tuto skutečnost jsem se snažil nahlásit i na migračním  ddělení, no bylo mi řečeno, že mi nebudou měnit dokumenty pokaždé, když se přesunu do nového firemního bytu a tedy pokud nezměním zaměstnavatele, mám si nechat původní doklad o přechodném bydlišti. To byl, ale "kámen úrazu" celé vzniklé situace.

Společnost neměla žádný zájem mně najít, ale předáním celého případu agentuře na vymáhání pohledávek se problému zbavit. Přitom stačilo zavolat zaměstnavateli, kterého jsem nezměnil a který byl uvedený i v leasingových smlouvách. U něj by se dozvěděli moji skutečnou adresu, na které jsem se tenkrát nacházel.

Byl jsem, bez zájmu o mé námitky, odkázaný na příslušného exekutora a exekutorský úřad ve Svitavách.

Druhý den jsem skutečně vydal na cestu do Svitav a sebou si vzal všechny dokumenty, které jsem doma našel a které potvrzovaly, že jsem se ke svým závazkům poslední tři roky stavěl odpovědně a veškeré pohledávky věřitelů (o kterých jsem věděl) jsem řádně splatil. Po asi hodinovém rozhovoru s exekutorem, si sebou odnáším usnesení o zrušení předcházejícího exekučního příkazu v plném rozsahu a odblokování všech účtů!!!

Jaké bylo překvapení slečny v bance, kam jsem okamžitě a přímo z nádraží zašel, nemusím asi popisovat. Zašel jsem tam hlavně proto, abych potvrdil důležitost svého tvrzení, že nesdělení informace manželce mohlo mít nedozírné následky pro naši rodinu. Následující den by byl posledním dnem, kdy byli peníze blokované na účtu, před vykonáním exekuce. Následně by pak byli odeslané na účet exekutorského úřadu. Požádal jsem banku, aby vyčkala na stejné rozhodnutí, které dostane od exekutorského úřadu, aby se náhodou nestalo, že centrála banky bude již zrušený příkaz akceptovat.

Vše dobře dopadlo a v pátek jsem měl opět přístup ke všem prostředkům. Jedna maličkost se ale přeci jen objevila. Volala mi opět již mně dobře známá slečna z banky, že moji žádost o zrušení stavebního spoření nemůžou akceptovat, neboť jsem jim nepředložil doklad o přechodném pobytu (mimochodem s adresou, na které se již dávno nezdržuji a každou změnu bydliště jsem bance pravidelně ohlašoval.) Vzal jsem si tedy uvedené staré potvrzení, ale byl jsem rozhodnutý, že jim doklad nepředložím jen tak lacino. Zeptal jsem se slečny, kdo má právo zrušit účet a na jakém základě po mně požadují nějaký nesmyslný a bezvýznamný dokument, když už v té době jsem měl doklad o trvalém pobytu v ČR, na adrese mého současného bydliště. Pracovníci (slečna a i pan vedoucí, kterého pro jistotu opět zavolala) se mně snažili nepodloženě přesvědčit, že banka má právo vyžádat si doplňující dokumenty. Ukázat mi to napsané jako podmínku, při zrušení stavebního spoření, se jim ovšem nepodařilo.

                Nechtěl jsem se už zbytečně dohadovat, jelikož to nemělo smysl a tak jsem požadovaný doklad předložil. Neodpustil jsem si však poznamenat, že vím, proč to všechno vzniklo.

"Jednoduše uděláte všechno proto, abyste mi co nejvíce ztížili cestu k mým penězům." Říkám klidným a vyrovnaným hlasem a dívám se panu vedoucímu přímo do očí.

"Pochopím, když byste žádali různá potvrzení v případě žádosti o úvěr, nebo půjčku. Proč jste takové obstrukce nedělali při zakládání stavebního spoření.? To jsme byli odbaveni za 15 minut a odcházeli i s dárečkem."

Pan vedoucí jenom pokrčil rameny a snažil se argumentovat nějakými vnitřními předpisy, no pochopil, že už neposlouchám a tak jsme se zdvořile rozloučili. Slečna vše doplnila do nové žádosti a tak věřím, že se za nějakou dobu dostanu ke svým úsporám. (podle podmínek smlouvy asi tak za čtvrt roku).