Jak z toho ven

Opět připomínám, že nechci a nemůžu nikomu radit,co má dělat a jak má žít. Chci jenom popsat vlastní zkušenost a ukázat to,jak je možné změnou stravovacích návyků a způsobem života, dospět do stavu spokojenosti se sebou samým i se svým životem. Cest a způsobů jak toho dosáhnout je jistě mnoho. Já vám tady nabízím můj, na vlastní kůži ověřený způsob.

Tak jako mnoho lidí i já jsem nebyl spokojený se svým zdravím. Bolívala mně často hlava a bez krabičky Paralenu, nebo Ibalginu, jsem si nedovolil vyjít ven. Měl jsem ji u sebe v batohu, který jsem nosil sebou téměř pořád při cestě do práce nebo na výlety. Býval jsem často nemocen a to hlavně na jaře nebo na podzim.

"Trpíval jsem tou nejhorší a nejzákeřnější chorobou, jakou může chlap dostat!"

Jednalo se samozřejmě o pravidelně se opakující sezonní chřipku nebo nachlazení. Můj imunitní systém byl v takovém stavu, že když ve zprávách v televizi upozorňovali na blížící se chřipkovou epidemii, tak já jsem ji okamžitě preventivně dostal.

                Začal jsem se proto intenzivně zajímat o to, jak naše tělo funguje, co způsobuje, že onemocníme a jak se proti tomu bránit, aniž bychom museli sahat po nějakém léku, nebo pokaždé běžet za lékařem. Nechci ani v nejmenším soupeřit se svýma znalostmi s lékaři a různými odborníky přes výživu. Jsem pouhý laik a vše co jsem zjistil, jsem se snažil i sám na sobě ověřit. Jak řekl jistý učenec ve své teorii:


"Jediným objektivním kriteriem pravdivosti jakékoli teorie - je praxe."

                Začalo to asi před 5 lety, kdy jsem si řekl, že ověřím na svém vlastním těle, jak funguje spalování a redukce hmotnosti v závislosti na příjmu potravy. Vím, že každý máme jiný metabolizmus a že existuje celá řada metod jak určit svůj bazální metabolizmus (rychlost s jakou naše tělo spotřebovává kalorie). Dvě třetiny celkového denního kalorického příjmu jsou spotřebovány pro udržení vitálních funkcí lidského těla. K vitálním funkcím řadíme činnost srdce, plic, zažívání, funkci ledvin, ale rovněž všechny metabolické funkce odehrávající se v každé buňce našeho organismu, ať už svalové, mozkové, či kterékoli jiné. Tyto procesy se souhrnně nazývají bazální metabolismus (BMR).

               


"Obecně možno BMR určit vynásobením své hmotnosti koeficientem 24(muži) a 21,7(ženy)"

                Řekl jsem si tedy, že ověřím fungování rovnice Příjem - Výdej = 0. Podle této rovnice se dá říci i to, že pokud vydám o něco více energie než příjmu, mělo by tělo potřebnou chybějící energii získat z "vlastních zdrojů", tedy spalováním podkožního tuku. To ovšem za předpokladu, že budu přesně znát celkový příjem. Našel jsem na internetu stránku s kalorickými hodnotami potravin a koupil elektronickou digitální váhu a začal jsem všechno, co jsem do sebe dopravil přepočítávat na kilokalorie a to včetně tekutin. Samozřejmě jsem si vše zapisoval do tabulky, abych měl přehled. To mělo za následek dvě věci:


"1. Adinka, jako moje tenkrát nastávající žena začala mít vážné obavy o můj duševní stav."

"2. Téměř všechen svůj volný čas mi zabralo vážení jídla a přepočítávání potravy na kilokalorie."

                Nicméně jsem to vydržel dva měsíce, i když to někdy bylo dost náročné. Hlavně u nedělního oběda, kdy Adinka připravila na krásně prostřený stůl nádherně nazdobený talíř s jídlem, které jsem já následně rozebral na "prvočísla" a zvážil brambory, maso, zeleninu, prostě vše co bylo na talíři. Do práce jsem si nosil obědy a svačiny, které jsem večer předtím samozřejmě převážil a zapsal do tabulky a teprve pak uložil do přepravních krabiček a sáčků.

                Odměnou mi pak po dvou měsících byly volné kalhoty v pase a skvělá postava, se kterou jsem byl spokojený. Navíc jsem získal takový přehled
o kalorických hodnotách potravin a dokázal s poměrně velkou přesností odhadnout hmotnost jídla na talíři, že jsem si mohl hlídat kalorický příjem již bez pracného vážení.


"Pokud si chceme tedy zachovat stabilní hmotnost, musíme přijmout stejné množství potravy, jakou tělo zpracuje nebo vyloučí. Jinak přibereme, nebo budeme hubnout."

                Zní to velice jednoduše, no jak těžké to je v praxi, jsem si na vlastní kůži vyzkoušel. Dalším mým krokem v poznávání samého sebe, byl půst. Řekli jsme si s ženou (to už jsme se mezitím vzali), že bychom si měli stanovit nějaký den v týdnu, kdy nebudeme přijímat žádnou potravu a budeme pouze pít. Hlavním důvodem bylo očištění organizmu a dopřání odpočinku zažívacímu ústrojí. Rozhodnutí padlo na pátek a to u následujících důvodů.

1.       Je to poslední den pracovního týdne a nadcházející víkend je fyzicky méně náročný než předešlé pracovní dny.

2.       Po celodenním půstu dostaneme do sebe daleko méně, než jsme byli zvyklí jíst v sobotu, kdy máme dostatek času a lednice je pořád po ruce (po celodenním půstu máme víc stažený žaludek).

3.       V neděli si můžeme dopřát větší porci, jelikož nás čeká vyšší pracovní vypětí a větší fyzické zátěž v nadcházejícím pracovním týdnu.

4.       No a v konečném důsledku, jak již jsem se zmínil, kvůli odpočinku trávicího ústrojí a vyčištění střev.

Páteční půst jsme drželi téměř rok a měli velkou radost sami ze sebe. Největším přínosem této metody však byli sobotní snídaně.


"Nikdy jsem se tak netěšil na sobotní snídani jako v tomto období." 

      Jak ale skutečně naše tělo reaguje na takou změnu, jsem se přesvědčil zcela náhodně. Asi po půlroce držení půstu, jsem si řekl, že se budu pravidelně vážit. Chtěl jsem vidět, jak moje hmotnost kolísá v závislosti na příjmu potravy. Poctivě jsem si všechno zapisoval a svou hmotnost jsem měřil ráno před snídaní a večer po večeři.

      Když jsem si pak všechny uvedené hodnoty za tři měsíce zadal do grafu, zjistil jsem, že pravidelně mi hmotnost vybočila z normy oproti průměru vždy v sobotu a to i o dva až tři kilogramy. Zarazilo mně to proto, že v sobotu jsem po půstu jedl daleko menší porce než jindy. Vysvětlení podle mě bylo jediné!


"Tělo reaguje na omezený příjem potravy automatickým vytvářením zásob!"

      I když půst nebyl nějak dlouhý (bylo to od čtvrtka večera do soboty rána, tedy zhruba 35 až 40 hodin), stačil však na to, aby se v organizmu spustil varovný signál "ohrožení z nedostatku potravy" a tělo si okamžitě z následně dodané potravy vytvořilo rezervu.


"Proto jsme se s manželkou rozhodli, pravidelných pátečních půstů zanechat!"

      V období toho roku kdy, jsme s ženou drželi půst, jsem nějak podvědomě vyhýbal masu. Měl jsem maso rád, no spíš jsem se přiklonil ke stravování mé ženy, která sice občas maso jedla, no milovala zeleninu. Dalo by se říci, že jsem byl vegetarián, který si jednou za měsíc nějaké to maso dopřál.

      Zásadní obratem v mém stravování nastal po zhlédnutí dokumentu Garyho Yourofskyho - Nejlepší řeč. Dokument vypovídá o masném průmyslu a zacházení se zvířaty na jatkách a velkokapacitních chovech. Byl to pro mne tak silný zážitek, že jsem po jeho zhlédnutí zůstal nehybně sedět a nepřítomně hledět před sebe dost dlouhou chvíli. Nechci tady propagovat veganství, to v žádném případě a ani to není z hlediska toho o čem je tato knížka důležité.


"Jednoduše jsem se stal veganem."

      Vedli mně k tomu následující důvody:

·  Nechci, aby kvůli tomu co mám na talíři, kdokoli trpěl!

·  Největší problémy při kontrolách potravin, jsou s masem a mléčnými výrobky (voda v rybách, Éčka, strojově oddělené maso, rychlé soli atd.)

·  Přední světoví odbornici na výživu potvrzuji, že správně sestavena veganská strava je nejen naprosto bezpečna, ale i zdrava a pomáhá v prevenci či léčbě některých civilizačních nemocí.

·  Dobře rozvržena veganská i vegetariánská strava je vhodná pro všechna životni období, včetně těhotenství, kojeni, dětského věku i dospívaní. (Stanovisko Americké dietetické asociace Kanadských dietologů, r. 2003)

·   Za předpokladu vyvážené rostlinné stravy člověk skutečně k uchování svého zdraví nepotřebuje konzumovat maso ani jiné živočišné produkty. (Britská lékařská asociace v knize "Rodinná encyklopedie zdraví.")

·  Jeden z nejúspěšnějších atletů historie, Carl Lewis, prohlásil, že nejlepších výsledků kariery dosáhl v roce 1991 díky přechodu na veganskou stravu.

·  Nikdy jsem neslyšel případ, kdy lékař doporučuje nemocnému jíst více masa, ale naopak, ovoce a zeleninu.

Není to dlouho, co jsem se rozhodl k této změně (je tomu asi tři roky), no za celé to období jsem nezažil stav, kdy jsem po vydatném jídle (zpravidla to byl
sobotní a nedělní oběd), bezvládně padl na gauč a nebyl schopen pohybu. Navíc jsem za celou tu dobu nebyl nemocný. Nechci tím říci, že k tomu, abychom byli zdraví je nutné stát se veganem, to v žádném případě. Je k tomu potřeba daleko víc. Tím, že jsem se o danou problematiku více zajímal, zjišťoval jsem,


"Jak silný účinek na organizmus mohou mít "obyčejné" potraviny."

Dalším obrovským přínosem toho, že jsem se stal veganem bylo, že jsem byl nucen po obchodě chodit s lupou, abych se z etikety na výrobku dověděl, jestli
se tam nenachází mléko, nebo jakákoli ingredience živočišního původu.


"To mi otevřelo oči!"

      Zjistil jsem přitom, z čeho všeho se dnešní potraviny skládají. Nebyl jsem schopen, najít sušenku, čokoládu, nebo jakoukoli sladkost, kterou jsem míval rád, kde by se nenacházelo mléko, nebo syrovátka, nebo máslo. Navíc jsem zjistil kolik "Éček" se v potravinách nachází. Vím, že všechny nejsou zdraví škodlivé, no těch je dost málo.

      Bylo to náročné období, neboť jsem pokaždé v obchodě strávil docela dlouhou dobu, než jsem lupou přečetl drobounký text složení daného výrobku a porovnal nalezené "Éčka" se seznamem, který jsem nosil u sebe. Doma jsem samozřejmě "prolustroval" všechno co jsme měli a členy rodiny okamžitě informoval o nebezpečnosti, nebo škodlivosti toho kterého výrobku. Musím se přiznat, že jsem se ne vždy setkal s příznivým ohlasem členů rodiny.


"Kde jsou ty časy, kdy sis potraviny jenom vážil!"

      Nicméně jsme společně zvládli i tohle období a největší odměnou nám bylo, že jsme již při nakupování podvědomě a automaticky šahali po "bezpečných" výrobcích, a nemuseli trávit tolik času v obchodě. Možno se zdá, že je to časově náročná práce, dávat si záležet co kopíme, zjišťovat z čeho se co skládá, co to obsahuje a kolik to má kalorií. Tady vám musím narovinu říci, že ANO, je!!!


"Taky jde totiž "jenom" o to nejcennější, co máme - naše zdraví!!!"

      Odměnou nám za to pak bude pocit, že děláme pro své zdraví všechno, co můžeme. Když se pak dostaví i výsledky v podobě, že nebudeme tak často nemocní, budeme se cítit výborně a naši známí se nás budou ptát, jak to děláme, že vypadáme tak mladě, tak to pro nás bude nejjasnější důkaz, že "kráčíme po té správné cestě". Tady Vás musím upozornit ještě na jeden fakt a tím jsou lidi, kteří bedlivě sledují každý Váš krok a počin a není jich bohužel málo. Dalo by se říci, že jsou to skoro všichni kolem nás.

      Jakmile jsem se dal na cestu veganství, tak mi kolegové a známí začali posílat různé odkazy na články jak veganům chybí vitamin B12 a že z rostlinné potravy ho nikdy nemůžou získat, nebo jak sója není tak zdravá, že je to geneticky modifikovaná sója a tak dále.


"Lidi totiž nesnáší, jakmile kdokoli vybočí z řady, nebo vyčnívá z davu!"

      Přitom, jsou to lidé, kteří kouří, často pijí alkohol, mají mnoho zdravotních potíží a nestravují se zrovna podle zásad zdravé výživy. Zajímavé na tom je, že když jsem se choval jako převážná většina z nich, tak to bylo všechno v pořádku. Nikdo mi nic neposílal, nikdo mně neupozorňoval na to, že bych měl jíst méně mastného, nekouřit nebo jíst více ovoce a zeleniny.


" Zájem o nás v lidech probudíme, jenom když budeme mít to, co oni nemají!"